Masoretsky text /hebrejska Biblia/
Prevzate:http://dkc.kbs.sk/dkc.php?frames=1&dbi=0&uvodid=2
Text hebrejskej Biblie bol pôvodne písaný iba spoluhláskami (tzv. konsonantický text).
Jeho konečnú úpravu uskutočnili okolo r. 100 po Kr. židovskí učenci, ktorí kritickým porovnaním a výberom medzi množstvom hebrejských rukopisov ustálili definitívne spoluhláskový text Starého zákona. Tento autoritatívny text v 6. až 10. stor. po Kr. odborní židovskí znalci Biblie masoreti (= „vlastníci tradície“) vystrojili samohláskami, rôznymi diakritickými znamienkami, poznámkami a vysvetlivkami zachovanými tradíciou. Takto ustálili do najmenších podrobností definitívnu a jednotnú literárnu formu hebrejského biblického textu, známu pod menom
masoretský text (značka MT i TM).
Meno Božie "JA SOM, KTORÝ SOM" je v starej hebrejčine, ktorá nepoznala samohlásky (tzv. konsonantický text), písané vždy v podobe HWHJ (!!!). Keďže sa ale hebrejské texty čítajú zásadne iba sprava doľava, až z tohoto pohľadu potom dostávame nám známe JHWH.
Správna výslovnosť aj so samohláskami v zmysle pomocných, tzv. masoretských zápisov, pochádzajúcich z raného stredoveku, ale rozhodne nie je "Jehovah" (to pochádza z novodobých jehovistických omylov a z ich hrubej neznalosti pravidiel masoretského zápisu) - v pomocnom masoretskom texte doplnené samohlásky "e", "o", "a" totiž jednoznačne neslúžia pre výslovnosť v tvare Jehowah, ale sú v zmysle pravidiel pre poznámky k textu (tzv. QeRÉ) upozornením pre toho, kto text číta, že práve tu sa to Jahweh v zmysle JHWH nesmie vysloviť, ale treba tu v zmysle naznačených samohlások čítať Adonaj!!! (Čo chápe pravoverný Žid bez najmenších pochybností, to si Strážna veža just musí vysvetliť po svojom...)
Masoretský text je hebrejský (či v jistých případech aramejský) text Starého zákona opatřený masoretskými vokalizačními znaky, resp. doplněný o tzv. masoru
(ta se dělí na malou (Masora parva), velkou (Masora magna) a závěrečnou (Masora finalis) masoru) – propracovaný systém okrajových poznámek sloužící k rychlé a přehledné orientaci v biblickém textu a k zaznamenání jeho různých variant. Hebrejština, jako i jiné semitské jazyky, totiž nezná ve svém písmu znaky pro samohlásky. Protože však stále méně Židů bylo schopno číst původní souhláskový text (a z náboženských důvodů bylo pociťováno jako nanejvýš důležité uchovat jeho přesné znění a výslovnost), bylo nutné vytvořit vokalizační systém.
O ujednocení textu starozákonních knih se přibližně do 5. století n. l. starali sóferím („písaři“). Jejich následovníci, od 6. století zvaní „masoreti“, opatřili tradovaný a pečlivě opisovaný hebrejský, popř. aramejský text vokalizací. Těchto systémů vzniklo několik, nakonec byl všeobecně přijat ten, který vyvinula škola v Tiberiadě.
Masoretský text však neoznačuje jen ustálený a standardizovaný vokalizovaný text starozákonních knih, ale především jednu konkrétní textovou verzi Hebrejské Bible. Těchto verzí totiž existuje více; vedle textu masoretského existuje ještě text Septuaginty nebo například samaritánský text Pentateuchu či aramejské targumy. Ty se od sebe navzájem liší a jejich vzájemný vztah je předmětem diskuze. Podle některých badatelů se jedná od začátku o několik verzí téhož textu, podle jiných zase o různé varianty vycházející z jednoho původního originálu.
Najstarší jestvujúci masoretský text je
Káhirský kódex starozákonných prorokov,
pochádzajúci približne z r. 895 z pera Mojžiša ben Ašera. Je vlastníctvom stúpencov radikálneho antirabínskeho hnutia karaitov v Káhire.
Iný dôležitý rukopis hebrejskej Biblie je
Aleppský kódex
z obdobia okolo r. 910 po Kr. Pôvodne obsahoval všetky knihy Starého zákona na 380 pergamenových fóliách, ale zachovalo sa z nich iba 294. Jeho text použili za základ nového kritického vydania hebrejského Starého zákona, publikovaného Hebrejskou univerzitou v Jeruzaleme.
Základom moderných kritických vydaní hebrejského textu Biblie (Kittelova ako aj Elliger-Rudolphova hebrejská Biblia) je
Leningradský kódex z r. 1008/9,
vokalizovaný tiberiadskými masoretmi z Ben Ašerovej rodiny.
Text Jákobem ben Chajjímem v letech 1524–25 v Benátkách vydaného Starého zákona (Bombergiana), který v sobě sloučil systémy 2 nejvýznamnějších masoretských rodin (totiž ben Ašerovy a ben Naftaliho), byl až do 20. století považován za všeobecně uznávaný text Hebrejské Bible (textus receptus Hebraicus
V r. 1524-1525 D. Bomberg vydal v Benátkach rabínsku Bibliu, ktorú pripravil do tlače Jakub ben Chayyim. Toto vydanie Starého zákona získalo všeobecné prijatie a uznanie a stalo sa základnou normou takmer všetkých hebrejských Biblií, ktoré vyšli tlačou v priebehu nasledujúcich štyristo rokov (do r. 1929).
Potom ho zatlačili do úzadia vyššie spomínané moderné kritické vydania hebrejského textu Starého zákona.
Rozne o masoretskych textoch:
Chápu to dobře, že Septuaginta je pro protestanty v uvozovkách bezcenná, protože ji považují za z části apokryfní a za bernou minci berou právě ten masoretský text?
A ještě jeden dotaz, když čtu např. v Jeruzalémce deuterokanonické knihy, vlastně čtu text, vycházející ze Septuaginty, ne?
http://www.anglo-saxonisrael.com/newsletter/brozuraEli.pdf
http://www.krestanske-diskuse.cz/bible-1/kde-vzit-bibli-konflikt-prekladu-a-verzi
Za jeden z nejautentičtějších a přitom běžně dostupných ucelených textů Hebrejské Bible patřících do masoretské rodiny textů považujeme dílo "Biblia Hebraica Stuttgartensia". BHS je všeobecně respektována jako jeden z referenčních hebrejských textů Starého zákona. Je čtvrtá v sérii vydání BH (Biblia Hebraica) a někdy je označována jako BH4.
Existují však i odlišné názory na autenticitu starozákonních textů. Základem BHS jsou masoretské texty pocházející z linie ben Ašer. Řada starších překladů však vycházela ze vzorového textu Jákoba ben Chajjíma (Textus Receptus). Textus Receptus je používán například při hledání "biblického kódu". Shodám či rozdílům mezi oběmi liniemi masoretských textů se budeme věnovat v některém z příštích článků. Hlavní pozornost ale zaměříme na starší zdroje textů. Patří mezi ně například Kumránské rukopisy sepsané někdy kolem 2. až 1. století př.n.l., tedy zhruba tisíc let před vznikem textů masoretských. Je třeba totiž na závěr zdůraznit, že BHS a obecně masoretské texty (MT) představují jen jeden z několika proudů, v rámci kterých docházelo k rekonstrukcím a úpravám Hebrejské Bible. O těch ostatních se také zmíníme.
BHS patří k tzv. kritickým edicím Hebrejské Bible. O kritických vydáních píšeme v článku Kritická vydání Bible
http://myty.info/view.php?cisloclanku=2002100001
Během středověku byli starověcí klasikové vydávání v Byzanci. V těchto vydáních byly ošetřeny chybné varianty. Do tohoto období se řadí též úsilí židovských učenců rekonstruovat biblický text, kterážto práce vyústila ve zrod masoretského textu hebrejských Písem. Tato podoba textu byla pro studium starozákonních spisů normativní až do objevu kumránských svitků.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Textová_kritika
Ako ochranný symbol sa Dávidova hviezda používala tiež v rukopisoch - možno ju nájsť aj v najstaršom dochovanom exemplári masoretského textu hebrejskej Biblie, tzv. Leningradskom kódexe približne z roku 1010.
Masoretský text
Na počátku desátého století (916 n.l.) existovala skupina Židů zvaná Masoreti. Tito Židé byli v opisování úzkostlivě pečliví. Jejich texty byly psány celé v kapitálkách a neobsahovaly interpunkci a odstavce. U opisu Izajáše například Masoreti sečetli počet písmen. Potom hledali písmeno, které je přesně uprostřed knihy. Pokud se údaj u opisu lišil, opis prohlásili za neplatný a vytvořili nový. Všechny současné kopie hebrejského textu, které pocházejí z tohoto období, se překvapivě shodují. Srovnání masoretského textu s dřívějšími latinskými a řeckými verzemi také ukázalo pečlivost opisovačů a velmi malou odchylku v období tisíce let od roku 100 př.n.l. do roku 900 n.l. Až do dvacátého století jsme měli je málo starověkého materiálu psaného v hebrejštině, který by se dal srovnat s masoretskými texty devátého století n.l