Biblicke stretnutia

Bibličtí spisovatelé užívali tří řečí: hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny. Tyto jazyky nazýváme biblickými. Naše znalost hebrejštiny je fakticky odkázána na SZ, protože mimobiblické písemné památky nejsou četné. Nejstarší mimobiblický text pochází z r. 850 př. Kr. Je to nápis na pamětním kameni moábského krále Mesy, jemu je blízký známý nápis na východu z kanálu rybníku Siloe. Z pozdější doby jsou to ostraka ze Samaří, mince, pečetě, nápisy na hrobech a v synagógách. Dalším obohacením jsou rukopisy z Qumránu  http://krystal.op.cz/pub/udps1.htm

Kr

Biblia bola napísaná v troch jazykoch :

v biblickej hebrejčine, biblickej aramejčine a biblickej gréčtine.

/Aramejcina a hebrejcina su jazyky semitske, grectina je indoeuropsky jazyk./

Názov „Biblia“ jej dal cirkevný otec Chrysostomos (zomrel roku 407).

 http://beta.tf.jcu.cz/getfile/2752e60164579794

Biblicke rukopisy su napisane  na pergamene (vacšina starozakonnych i novozakonnych textov) alebo  na papyruse (najstaršie texty Noveho zakona).

 Hebrejština

 Hebrejština patří do velké rodiny semitských jazyků / od mena Noemovho syna SEM/, a sice k tzv. kananejské formě; je to severozápadní skupina. Vyvinula se z pozdní kananejštiny. Název jazyka pochází ze slova héber. První stopy kananejské řeči s hebrejskými idiomaty byly objeveny v Ráz Šamra (Ugarit) ve 20. stol. př. Kr. V biblické hebrejštině můžeme rozlišit tři období. První od Mojžíše do počátku království (asi 1500-1000 př. Kr.) - archaická forma (srov. Zpěv Debory).  Druhé od počátku království do babylónského zajetí (r. 1000-586 př. Kr.). Je to zlatý věk hebrejštiny. Nejlepším klasikem byl Izaiáš. - Třetí - je to doba od babylónského zajetí. Jazyk je porušen častými arameismy a grécismy.

 Hebrejský text.

Takmer celý Starý zákon bol pôvodne napísaný v hebrejčine s výnimkou niektorých jeho textov, ktorých pôvodina je v aramejčine. Hebrejčina a aramejčina patria do skupiny severozápadných semitských jazykov, ktoré sa spolu s kanaánčinou používali v Sýrii a v Palestíne. Hebrejčina je vlastne nárečím starej kanaánčiny (porov. Iz 19,18) a jej terajší názov sa prvý raz vyskytuje v predslove Knihy Sirachovcovej. Aramejčina bola reč aramejských kmeňov druhého a prvého tisícročia pred Kr. Od 8. stor. pred Kr. sa postupne stala najrozšírenejšou hovorovou, obchodnou, úradnou a diplomatickou rečou v krajinách Blízkeho východu, najmä v období Novobabylonskej a Perzskej ríše. Židia si ju počas babylonského zajatia natoľko osvojili, že ostala ich hovorovou rečou aj po návrate do Palestíny.

Aramejština

 Aramejština je druhou biblickou řečí. V 8. stol. př. Kr. se rozšířila v celém Předním Orientě a stala se později úřední řečí, tj. v Arábii, Malé Asii a v Egyptě. Na konci 8. stol. znala aramejsky jen izraelská knížata. Po zajetí se situace značně změnila, znalost aramejštiny se stále zvětšovala. Po několik století byla Palestina dvojjazyčnou zemí. Počet navrátivších se Židů byl menší než dosavadních kolonistů a tak začíná aramejština převládat a v době Makabejců se prosazuje v plné míře. Hebrejština se stává liturgickou řečí a jazykem učenců. Aramejština, její galilejský dialekt, byla mateřštinou Ježíše Krista. V Bibli jsou aramejsky napsány některé pasáže. Nejprve se objevují jednotlivá slova: Gn 31,47; dále úseky Dan 2,4-7,28; Ezd 4,8-6,18; 7,12-27.

Mnozí badatelé zastávají názor, že knihy Tob a Jdt byly původně napsány aramejsky. Aramejština byla vyvinutější a elastičtější než hebrejština. Také NZ předává mnohá aramejská slova a jména: např. Kefa, Safira, Hakeldama, Bethesda, Golgotha, Gabatha, abba, raboni, mamona; nebo i krátké věty přímé řeči Ježíše Krista: Effeta; Talita qumi; Elohi, Elohi, lena sabaqtan

Aramejské texty. Zo Starého zákona sú v aramejčine napísané tieto texty: Ezd 4,8 – 6,18; 7,12-26; Dan 2,4b - 7,28; Jer 10,11 a dve slová v Gn 31,47. Hoci sa okolo r. 300 pred Kr. presadila ako hovorová reč gréčtina koiné (= „všeobecne užívaná“), v nárečiach sa zachovala aramejčina.

Aramejčina (ak chápaná ako 1 jazyk) resp. aramejské jazyky (ak chápaná ako skupina jazykov) patrí medzi semitské jazyky.Je pôvodným jazykom niektorých častí Biblie

 V Novom zákone sa v ňom zachovalo niekoľko aramejských výrazov: „

Effatha!“ – „Otvor sa!“ (Mk 7,34),

Marana tha!“ – „Pane, príď!“ (1 Kor 16,22; pozri aj Mk 10,51; Jn 20,16; Mk 5,41; 15,34).

 Řečtina

 Řečtina je třetím biblickým jazykem. Řecky byly napsány knihy: Moudrosti, 2. Makabejská a kanonický text NZ (předpokládá se původní znění mnoha částí evangelií i jiných novozákonních spisů v hebrejštině či aramejštině). Poměrně dlouho i teologické kruhy považovaly řečtinu Bible za zvláštní posvátnou formu jazyka a kritičtí filologové ji pokládali za židovsko-řecký dialekt. Tato extrémní mínění neměla po ruce k srovnání žádné mimobiblické texty. Objevy papyrů v 19. a 20. stol. nám pomohly objasnit celý problém. Jedná se o řečtinu, kterou užíval celý Východ. Biblická řečtina je druhem helénistické řečtiny, je to tzv. "koiné dialektos'', společný jazyk národů východního Středomoří v době od Alexandra Velikého až do 5. stol.

Také řečtina užívá abecedy, která pochází z fénického písma. Koiné je zjednodušená klasická řečtin

 Grécke texty. Deuterokánonické knihy Starého zákona boli zväčša napísané v helenistickej gréčtine koiné, do ktorej bol urobený aj prvý preklad Starého zákona, známy pod názvom Septuaginta. V gréčtine vznikli aj všetky spisy Nového zákona, okrem Evanjelia podľa Matúša, ktorého pôvodina bola aramejská (alebo hebrejská), ale jeho text sa nám zachoval iba v gréčtine.

 http://beta.tf.jcu.cz/getfile/2752e60164579794